Kodex Dobrýho pěstouna
- Dítě není projekt. Je to člověk.
Neřeším dítě jako „případ“, ale jako jedinečný příběh, který si zaslouží respekt. - Chování má důvod.
I když nerozumím tomu, co dítě dělá, hledám proč – ne jen jak to zastavit. - Bezpečí je víc než poslušnost.
Upřednostňuji vztah a pocit bezpečí před tím, aby dítě „fungovalo tak, jak má“. - Nejsem na to sám.
Spolupracuji s odborníky a včas vyhledávám pomoc – dřív, než přijde krize. - Vzdělávám se a rostu.
Pěstounství beru jako cestu i profesi. Pracuji na sobě, rozvíjím své dovednosti a učím se rozumět dětem i sobě. - Můžu dělat chyby. Ale neopakuji je pořád dokola.
Přiznám si chybu a hledám, jak to udělat příště lépe. - Mluvím pravdivě – přiměřeně věku dítěte.
Neslibuji, co nemůžu splnit. Buduji důvěru i v těžkých tématech - Respektuji minulost dítěte.
Nehodnotím jeho biologickou rodinu. Pomáhám dítěti nést jeho příběh. - Respektuji rozmanitost lidí.
Nesoudím druhé podle barvy kůže, identity ani toho, koho milují nebo jak žijí. Učím dítě respektu k sobě i k druhým. - Vztah léčí.
Vnímám pěstounství jako profesi, ve které je vztah klíčovým nástrojem uzdravování dítěte. - Pečuji i o sebe.
Vím, že vyčerpaný pěstoun nemůže být dobrým pěstounem. - Vztahy tvoří prostředí.
Dítě vstupuje do celé mé rodiny – vědomě pracuji i s tímto prostorem. - Nevzdávám to.
Když je to těžké, nezmizím.